Aktuality

11.07.2024 Celý článek

Poděkování společnosti ZUTY

Společnost  ZUTY věnovala  Psychiatrické nemocnici v Opavě 10 ks sad obrazů. Každá sada obsahuje…

24.05.2024 Celý článek

Výběrové řízení na rezidenční místa

Bližší informace zde.

Reportáž z b-lázeňského klubového hudebního odpoledne

(očima pacienta stanice 17BC – poznámka redakčního člena)
 
Vše začalo rozvěšováním pestrobarevných fáborků na stromy a keře v okolí hlediště i pódia za vydatné podpory odpoledního sluníčka i celé řady blázeňských hostů.
 
Naše akcička pobíhala ve čtvrtek 22.6.2017, což jsem měl nejspíše napsat hned zpočátku, tolerantější čtenáři mi to snad prominou.
 
Po fáborcích následovalo sestavení malého hlediště z laviček blázeňského parku
a několika židlí a dek a taky plátěných přístřešků pro muzikanty, bufet a taky grilu pro špekáčky.
 
6 diváků, jejichž jména na základě zákona Sbírky zákonů O anonymitě nebudu zveřejňovat, čekalo nedočkavě před prázdným pódiem na příjezd slavných kapel přibližně od 14ti hodin, 18ti minut a 23 vteřin.
 
Ve 14.25 jeden z diváků, přesněji divačka, snědla sedmilrásku a zapila někoilka hlty nevím čeho. Pak se posadila mezi ostatní. Jak se zdá, Rivoš asi zaúřadoval jak u ní, tak u mě, při psaní tohoto článku, jinak si nedokážu vyložit, kde se ve mě vzala snaha o humor, to se mi nestalo už několik let!
 
Co následovalo dalších asi 24min a 54sec nevím, protože jsem si šel udělat do kuchyně 17C okurkový salát na svačinku, když tu se ke mě přidala ještě jedna spolublázenkyně se svou okurkou a tak jsme nechtěně nadělali chutě několika dalším oddělením, protože prý okurky byly cítit z našeho patra až do přízemí.
 
Mezi tím se lavičky s fanoušky vyprázdnily (až na jednoho nejmenovaného Pavla) a dotyčné osoby se rozložily na připravené deky na trávníku, zmožené sluncem a vodou z kohoutku.
 
Asi ve čtvrt na čtyři přijeli předskokani ANIMA BAND a začali trénovat své skoky.
 
Protože paní od špekáčků někam odběhla, tak když už mě chytla pro mě zcela ojedinělá spisovatelská slina (to asi ten Rivotril), tak jsem psaní raději na chvíli odložíl,, a zašel na pokec s výše nejmenovanými.
 
V 15:24:02 přijel vozík se zásobami ze stanice 1 pro bufet za zvuku předskokanské  písně "Cesto má,veď mě dál", prezentované zatím "nanečisto".
 
Pak se kytarista skokanů snažil lépe ukotvit plátěný přístřešek pro muzikanty, aby 
s ním ve zvedajícím se větru neodletěl - kdo by pak předskakoval?
 
V 15:45 začal pán v kalhotách zvaných kraťasy montovat svou aparaturu během stále se zvedajícího počtu diváků mně neznámého původu, odhaduju, že pocházeli z PNO, a stejně tak jejích přátel.
 
15:40 : Paní špekáčková začla rovnat své párky na zahradní gril, tedy párky s rafinovanou přezdívkou Špekáčky, kterou jste si mohli přečíst na nedaleké ceduli a to i s cenou 20 Kč. Zatím množství sedících, stojících i ležících diváků neustále rostlo a rostlo, až se zdálo, že se jeho růst nikdy nezastaví.
 
Rostl také počet zájemců o "špekáčky", které ne a ne si dát říct, aby se už upekly, možná proto, že se nenašel než jeden ochotný grilník, nestíhající pečovat o 2 grily najednou.   
 
Asi v 16:00:04 (tedy s malým zpožděním) zahrál úvodní pohodovku kraťasák, kterého vzápětí jedna ze dvou moderátorek představila  -  jméno jsem  ihned zapomněl, pokud někomu slouží lépe paměť než mně, at si to jméno doplní sem______________________ .
 
Za malý moment po úvodním přivítání diváků a otevření celé akce zahrál ANIMA BAND - akustického nedefinovaltelného country - folk - trampského stylu, první píseň mě už neznámého názvu (tak to dopadá, když má psát reportáž někdo s výpadky paměti a soustředění, přestože zápisky tvoří přímo na místě a simultálně s programem), jen vím, že byla od bratrů Nedvědů o tom, že život smysl má - pokud to ovšem nebyla až píseň druhá). Následovala řada písní od nejrůznějších autorů, snad s výjimkou za zmínku nestojících skladatelů jako Beethowen a Josef Sebastian Bach.
 
Atmosféra byla naprosto pohodová, hudba nepříliš hlasitá, takže se lidi mohli v klidu bavit a v pauzách i tleskat.
 
Ty párky mi spoza mých zad dost voněly, ale nic naplat, musel jsem psát, s povzdechem, že reportážník těžký život má.
 
Produkci Anima Band zakončil nějakou písní Karla Kryla, snad "Co mě čeká a nemine", lépe řečeno - či napsáno - chtěl zakončit, neboť byl přinucen k přídavku  tisíců mil.
 
Následovala "Bílá jako voda" našeho kraťasáka souběžně s demontáží aparatury ANIMY. Toulavá, Ovace pro M, a My máme rádi víno je jen několik názvů z jeho  repertoáru.
 
Kolem 17.hodiny se začla vybalovat kapela, zlatý hřebík programu, Michal Tučný Revival Band za zvuku nám již známého Kraťasák Bandu, tedy bandu jednoho bandíka.
 
17.45 : Tučný B odstartoval perfektní vypalovačkou. Profi zvuk, profi zpěv, stejně tak nástrojová sóla i rytmika. Kapela hned zvedla lidi z publika k tanci - no prostě báječný zážitek z báječné hudby. Rovnou, tady rovnou, Starého psa novým kouskům nenaučíš, Fidlej celej den, Ještě dlouhou cestu mám, U nebeských bran,................, celá plejáda super hitů Michala, včetně závěrečné písně odpoledne - Báječná ženská - byla fakt úžasná.
 
Úsměvy, podávání rukou, přání, objímání, loučení, pozdravy, balení dek, uklízení židlí a stolů, první nesmělé krákání vran, vyplašených nezvyklým zpěvem z jiné než zvířecí říše, odstrojení ozdobených stromů, úklid kbelíku na 17B, laviček, skládání aparatury a podia, pytle s odpadky, rozlomení okouzlující tabule "Špekáčky", nalezení 50 Kč v kobouku na podporu akce, poslední občerstvení muzikantů před odjezdem snad Dobrou vodou, poslední cigareta , hrnky po muzikantech a plátené přístřešky ( zůstaly do rána na svém místě, pokud si je nepřivlastnil vítr). "Nashledanou!" a odjezd.
 
Sedím tu už sám na lavičce, někde tam za mraky zapadá slunce a  ten krásný, krásný havraní zpěv všude kolem mě opět nezadržitelně nabírá na  své obvyklé intenzitě.
 
Spontánní reportáž od reportážníka sepsal simultálně níže nejmenovaný a právě se léčící nespontánní pacient, jehož zašlapaná přirozenost se pomalu ale jistě dere z nekonečných hlubin do vyšších pater jeho tajuplného nitra.
 
Originální rukopis byl napsán z nezadržitelného gejzíru myšlenek  levou rukou na 3 listech kancelářského papíru  formátu A4 gramáže 400 g, kuličkovým perem značky Venturio, typ Easy, další informace si může zvídavý čtenář vyhledat
na www.easy-stationery.com.

Zápis byl realizován dne 22.06.2017 v období mezi 13:21:43,30 a 18:49:12,57 .
Originál je uložen v Národním muzeu v Praze, otvírací doba: trvale uzavřeno pro generální rekonstrukci.
Digitální přepis byl proveden pětihodinovým soubojem s osobním počítačem značky No Name s procesorem AMD Sempron 2600+, 1,6 GHz, 1 G RAM v textovém editoru WordPad, běžícím na platformě Windows XP Home Edition, service pack 3 dne 23.06.2017 s posledním úhozem ve 21:11:19 SEČ v PNO.
 
Veškerá autorská práva nevyhrazena
No Copyright 2017
ISBN M1497- D648 752
Cena  -1,12 Kč, splatno autorem každému čtenáři.
 
 
 

 

Galerie